Když začala invaze Ruska na Ukrajinu, náš život se zcela změnil. Mnoho rodin bylo nuceno opustit své domovy, práci, celý svůj život, aby zachránil své blízké. Je velice těžké všechno opustit a odjet neznámo kam.
Útočiště jsme našli v České republice, já s mou rodinou konkrétně v Kralupech nad Vltavou. Ze začátku to bylo hodně náročné, fyzicky i psychicky. Cizí země, jiný jazyk. Ale setkali jsme se s obrovskou podporou a pochopením. Pro děti byly v rámci pomoci založeny adaptační skupiny, aby se děti mohly lépe adaptovat v nové zemi, v novém prostředí, s novými lidmi. Jedna z těchto skupin byla umístěna právě ve škole Movere v Kralupech nad Vltavou.
První týdny v nové skupince byly náročné. Děti se bály hlasitých zvuků, pociťovaly úzkost svých rodičů a nechtěly zůstávat samy. Postupem času si ale začali všichni zvykat, přizpůsobili se a sjednotili, stala se z nich velká a přátelská rodina.
Na tvářích dětí se objevil úsměv a jejich oči byly plné radosti. Ukrajinská adaptační skupina bylo útulné, hezké a pohodlné prostředí. Děti slyšely nejen svůj rodný jazyk, ale učily se také ten český, což pro ně bylo velmi důležité.
Každý den probíhaly aktivity pro rozvoj vývoje dětí – kreslení, tvoření, procvičování jemné motoriky, učení, procvičování českého jazyka, pohybové hry. Zpívali jsme, tancovali, chodili na procházky, jezdili na výlety a radovali se ze života.
Děti byly šťastné a veselé, byly v bezpečí. Měli jsme velké štěstí, že skupinka byla právě ve škole Movere, protože v této škole pracují nesmírně milí, upřímní a starostliví lidé, kteří se k nám vždy chovali s maximálním pochopením, respektem a vždy ve všem pomohli.
Během tohoto roku jsme se naučili užívat si každý okamžik, chránit a milovat to, co máme. Upřímně děkujeme všem za jejich pomoc a podporu v tak těžké době. Budete navždy v našich srdcích.
S láskou Mariia Sokolovska